V životě již něco pamatuji a občas své pocity, nálady, myšlenky vyjadřuji ve verších. Svou „básnickou kariéru“ zkusím shrnout v deseti bodech:
1. Za básníka se nepovažuji, spíše za člověka, který se baví psaním veršů či říkanek a dělá to s chutí.
2. Kdy jsem začal? Na mě to poprvé přišlo v páté třídě. Sepsal jsem tehdy čtyři básně. Dodnes je díky mámě mám schované ve skříni. Byly to takové dětské říkačky, které jsme pod taktovkou paní učitelky tvořili během vyučování.
3. Druhá múza se objevila logicky v době maturitní a pomaturitní. Napsal jsem dvě docela slušné básně, kterými jsem se snažil působit na jednu spolužačku. Marně. Nevadilo mi, že jsem neuspěl, horší bylo, že báseň dala své kamarádce, která mě začala uhánět. Taky marně. Nebyla mi sympatická. Ale to už je dávno.
Na fakultě jsem poprvé básnil volným nerýmovaným veršem. Jednu báseň mi dokonce otiskl fakultní časopis. Dostatečně motivován jsem si naplánoval připravit sbírku básní s názvem „Blázni mezi kapkami deště“. Když si dnes čtu, co jsem tenkrát stvořil, jsem rád, že jsem plán nerealizoval. Byly to hrozné kraviny.
4. Dospěláctví, jehož začátek datuji svatbou, nebyl básnicky příliš tvůrčí. Práce a rodina plně naplňovaly můj život. Přesto jsem se občas ve volném čase věnoval psaní textů k písničkám a různým (rádoby)vtipným veršíkům, psaným třeba k výročí svatby nebo k narozeninám.
5. Kde hledám náměty pro verše? Všude kolem nás. Lidi, vztahy, ulice, příroda, politika. Prostě planeta Země. A případně lze zamířit i do jiných galaxií.
6. Jaké verše píšu? Převážně rýmované verše, které mají děj. Rád zkouším vyprávět příběhy ve verších. Občas jsou i jedovaté, vždyť jsem narozen ve znamení štíra. Lyrika ze mě prýští výjimečně, třeba když potřebuji ventilovat nějaký stres.
7. Kde píšu? Klíčové verše mě napadají za chůze. Snažím se je udržet v hlavě do chvíle, kdy mohu nápad zapsat na papír či do telefonu. Místem psaní se tak často stává tramvaj. Tam vznikla i báseň s příhodným názvem „Jízda sockou“.
8. Básník má mít umělecké jméno. Přestože si nehraju na umělce, pseudonym jsem zvolil, abych se trochu „odklonil“ od svého zaměstnání a také abych šel s dobou. Asi je všem jasné, že Max Boban je pseudonym. Max byl dědeček, Boban přezdívka mého syna v předškolním věku. Moje pravé jméno najdete v každé sbírce básní.
9. Básnická sbírka je cílem každého poety. Já jich vytvořil několik. Ta první (Třetí míza) obsahuje výtvory z let 2009 – 2012 publikované na internetu. Tehdy jsem totiž pochopil, že jako dárek je lepší dát knihu než elektronický dokument.
10. Každý básník má své vzory. Já mám dva hlavní – Karla Havlíčka Borovského a ze současných Jiřího Žáčka. Inspirací pro mě jsou i někteří další veršotepci nebo písničkáři. Konečně kvalitní text písně je vlastně také poezie. Od nikoho neopisuji. Také se s nimi nemohu srovnávat. Pro mě je důležité, že mám své čtenáře.